..:: Harry Potter ::..

Báseň Moudrého kloubouku, v den, kdy harry přijel do bradavic:

Zdá se vám, že jsem ošklivý -
myslete si, co chcete,
chytřejší klobouk než jsem já
na světě nenajdete.
Nechte si svoje buřinky
i své klobouky z plsti -
jsem moudrý klobouk z Bradavic,
jenž vám nic neodpustí.
Každému vidím do duše,
vím, z jakého je těsta -
nasaď si mě a řeknu ti,
kam povede tvá cesta.
Možná tě čeká Nebelvír,
kde mají chrabrá srdce;
odvaha, klid a rytířskost
jdou u nich ruku v ruce.
Nebo tě čeká Mrzimor:
máš jejich mravní sílu,
jsou čestní a vždy ochotní
přiložit ruku k dílu;
či moudrý starý Havraspár,
pokud máš bystrou hlavu,
tam důvtipní a chápaví
vždy najdou čest a slávu.
Nebo to bude Zmijozel,
kde nastane tvá chvíle -
ti ničeho se neštítí,
by svého došli cíle.
Nasaď si mě a neboj se
(jen vlastní strach tě leká)!
Já, moudrý klobouk z Bradavic,
ti řeknu, co tě čeká!

Bradavická hymna:

Bradavice, Brada Bradavice,
každý z nás chce vědět víc, než ví,
ať jsme ještě hloupí jelimánci,
nebo nám už vlasy šediví.
Našim hlavám může nejvíc prospět,
když se tady něco naučí,
teď je v nich vzduch a spousta much,
prachu a starých pavučin.
Učte nás všecko, co za to stojí
a co leckdo z nás už zapomněl,
pomozte nám a každý sám
zvládne víc, než by vůbec měl.

Tohle zpíval Protiva, když našel Harryho u další oběti netvora z Tajemné komnaty:

Hej Pottře, ty lotře, už jsi to proved zas,
zabíjet studentíky je podle tebe špás.

Tohle dostal jednou Harry na valentýna:

Oči má zelené jak čerstvá žába v láku
a černý vlas mu padá do čela.
Jen o něm sním, je úžasný,
ten hrdina, co zmohl Pána zla.

Tuto básničku zpíval Moudrý klobouk, když šel Harry do 4.ročníku:

Za časů, kdy mne ušili,
už je to tisíc let,
žili tu čtyři mágové,
jež doposud zná svět.
Udatný Godrik Nebelvír,
jenž cestou svou vždy šel,
a z temných blat a močálů
zchytralý Zmijozel.
Pak z Havraspáru Rowena,
zrozená v lůně hor,
a krásná Helga z údolí,
kde stojí Mrzimor.
Spojil je sen a smělý plán
a v Bradavicích, v touze
vychovat svoje nástupce,
zřídili školu kouzel.
Každý z těch čtyř tam ovšem měl
svou vlastní kolej čáru,
neb u těch, jenž si vyvolil,
si jiných cenil darů.
Nebelvír nejvíc ze všeho
vždy hledal statečnost,
a v Havraspáru chytrost zas
bývala první ctnost.
V Mrzimoru víc vážilo,
jak se kdo práce zhostí,
a mocichtivý Zmijozel
si cenil ctižádosti.
Pokavad byli naživu,
každý si vedl svou;
ale co pak, až jedenkrát
už tady nebudou?
Zas vyřešil to Nebelvír;
tak padla volba na mě,
a nadali mě moudrostí,
abych vybíral za ně.
Naraz si mě až po uši,
abych tvou duši spatřil:
Já, jenž se nikdy nemýlím,
ti řeknu, kam teď patříš!

Toto je přepis říkanky, která patří ke 2.úkolu turnaje tří kouzelníků:

Přijď za námi v ten modrý svět
- nad zemí náš zpěv neslyšet -
a věz, že nám teď propadlo,
oč v životě jsi nejvíc stál.
Máš hodinu, jen krátký čas,
abys to získal zpátky zas,
pak ti však černé zrcadlo
řekne: Je marné hledat dál.

Toto je přepis říkanky, která patří ke 3.úkolu, a kterou zpívá sfinga:

Nejdřív si vzpomeň, kdo nejvíc se honosí,
a i když pozbil čárku, se jako duha skví.
Hned na to doprostřed to slůvko najít zkus,
na které zastaví koně a pak i vůz.
Nakonec poslouží ti jediná slabika:
když zbledne velká hvězda, zůstane hvězdinka.
Spoj ty tři navzájem a zvíš, zda dál smíš jít:
kterého z živých tvorů bys nechtěl políbit?